Galerista Thaddaeus Ropac: „Já osobně jsem velkým propagátorem vzdělávání.“

20. prosince 2020

Galerista Thaddaeus Ropac: „Já osobně jsem velkým propagátorem vzdělávání.“

Galerie Thaddaeus Ropac byla založena v roce 1983 a aktuálně má výstavní prostory v Londýně, Paříži, Salcburku, a expanduje i do Asie. Specializuje se na současné umění, reprezentuje přes 60 umělců a v rámci svého výstavního programu podporuje uměleckou kariéru vlivných umělců současnosti. Jedná se například o Georga Baselitze, Anselma Kiefera, Alexe Katze nebo Adriana Ghenieho.

Barbora Půlpánová s Thaddaeusem Ropacem hovořila letos v březnu o správném nastavení vztahů mezi umělcem a galeristou i o významu vzdělávání v oblasti umění.

Často zmiňujete, že umělec je vždy na prvním místě. Jak zajišťujete, aby u vás byli umělci spokojeni? 

Ještě přesnější by bylo říci, že umělec má vždycky pravdu. On je tím, kdo díla vytváří, pouze on riskuje selhání nebo naopak sklízí úspěch. Galerie umělcům pomáhá, ale nikdy nemůže nést jejich břemeno. Jsme schopni jim poskytnout veškerou infrastrukturu, například pronajmout ateliér nebo zajistit zdravotní pojištění i další věci. Zároveň je máme za úkol chránit, protože umělci bývají snadným cílem médií či „nepoctivých“ obchodníků. Vše vychází ze vzájemné důvěry, kterou mezi sebou postupně budujeme. Musíme umělce pochopit a zbavit je tlaku, jemuž bývají vystaveni.

Jak si vybíráte, které umělce budete ochotný zastupovat a tudíž i takto chránit?

Rozhoduje o tom skupina odborníků – čím větší galerie, tím složitější struktura. Teoretici umění, výtvarní kritikové, kurátoři muzeí, ti všichni se stávají součástí týmu, který se pravidelně schází, navštěvuje ateliér a vzájemně si vyměňuje názory a myšlenky. Až z toho vznikne náš výstavní program.

Jak důležité je vzdělávání v oblasti umění či znalost fungování uměleckého trhu při budování sběratelské vášně?  

Já osobně jsem velkým propagátorem vzdělávání. Člověk musí nejdříve pochopit umění a až potom umělce. Občas mě děsí, jak málo toho lidé pohybující se v uměleckém světě vědí o jeho historii. Můžete samozřejmě žít v bublině současného umění, ale mnohem zajímavější je, když se sami vzděláváte a učíte, jak se výtvarné umění vyvíjelo v uplynulých pěti stech letech. Čím více se toho člověk dozví, tím lépe dokáže pochopit aktuální dění.

Když si vybavíte otevření své první galerie v osmdesátých letech, jak se od té doby trh s uměním proměnil? 

Byl jsem svědkem opravdu velké proměny, ze slonovinové věže proniklo umění až do samého centra dění. Před třiceti lety to byla záležitost velmi malé skupinky zasvěcenců, navíc velmi elitářské. Aby měl člověk o uměleckém světě přehled, musel být jeho nedílnou součástí, a ještě téměř prosit o informace. Dnes je naproti tomu tato sféra zcela otevřená a přístupná všem. Mladší generace si život bez současného umění téměř nedovede představit.

Nejen že umění vystavujete, sám ho i sbíráte. Co byste poradil začínajícím sběratelům, kteří si chtějí založit vlastní sbírku? 

Vypěstujte si vlastní vkus. Nesbírejte na základě informací z doslechu, ale důvěřujte svým očím. Naučte se správně dívat a oceňovat uměleckou kvalitu, pak můžete sbírat na jakékoliv cenové úrovni, která vám bude vyhovovat. Dá vám to víc, než když budete následovat pouze ty správné lidi a ta správná jména.