Výstava roku – Francis Bacon: Člověk a zvíře

6. dubna 2022

Výstava roku – Francis Bacon: Člověk a zvíře

Výstavu Francise Bacona jsme již dříve zařadili na seznam nejočekávanějších událostí letošního roku. Naše londýnská spolupracovnice, lektorka EduArt a poradkyně v oblasti poválečného a současného umění Bojana Popovic ve své recenzi přibližuje Baconovy umělecké vize a jeho pojetí násilí jako součásti lidské přirozenosti. Nelze si nepoložit otázku, nakolik je toto téma relevantní ve světě, ve kterém aktuálně žijeme.

„Mé malby nejsou plné násilí, to život je plný násilí. Snášel jsem fyzickou bolest, dokonce jsem si nechal vylámat zuby. Sexualita, lidské emoce, každodenní život, ponižování člověka (stačí se jen dívat na televizi) – násilí je součástí lidské přirozenosti.“ - Bacon

Kurátor dlouho očekáváné výstavy Francis Bacon: Člověk a zvíře, kunsthistorik a spisovatel Michael Peppiatt, nám ukazuje vztahy, lásky, ztráty, traumata a strachy, jež se staly inspirací pro nejvýznamnější díla Francise Bacona napříč jeho plodnou tvorbou. V každé z Peppiattových knih věnovaných Baconovi je zcela zřejmé, že spisovatel malíře obdivuje nejen jako svého učitele, ale že byl současně svědkem životní i umělecké cesty jednoho z neslavnějších umělců naší doby.

Francis Bacon vyrostl v Irsku na farmě, kde jeho otec pracoval jako trenér dostihových koní. O mnoho let později se  malíř svěřil, jak poučné pro něj byly první zkušenosti se zvířaty. Pozoroval, jak žijí, loví, rozmnožují se i umírají. Takové zážitky vedly nevyhnutelně k tomu, že začal na život nahlížet z jiného úhlu pohledu a objevovat paralely mezi lidmi a divokými zvířaty. Peppiattovými slovy: „Pohled na zvířata mu umožnil lépe porozumět lidským bytostem. Zvířata pro něj byla ve srovnání s lidmi mnohem čitelnější. Rád pronikal pod povrch až k nejzákladnějším instinktům – bez příkras takzvané civilizace.“

Zkušenost dvou světových válek a příběhy popisující hrůzy holokaustu bezpochyby upevnily jeho vnímání lidí jako bytostí schopných naprosto bezohledného chování. Na výstavě můžeme vůbec poprvé od svého vzniku vedle sebe vidět tři obrovská plátna zobrazující býčí zápas, s nacistickou vlajkou v pozadí poukazující na dav jako něco mnohem hrozivějšího, což nás nutí celý výjev zcela přehodnotit. Podobně působí i triptych monstrózních znetvořených Fúrií (antických bohyní, které přiváděly zločince k šílenství tím, že jim nastavovaly zrcadlo v podobě jejich vlastních vin a strachů), jenž nabývá na aktuálnosti zejména proto, že umělec představuje Fúrie na pozadí každodenního života, oděné třeba v tvídu a s deštníkem v ruce.

Francis Bacon patří k umělcům, jejichž životní příběh je stejně pozoruhodný jako jejich tvorba. Tato výstava úspěšně mapuje kapitoly Baconova života tak, že vedle sebe staví známá velkolepá díla a zřídkakdy spatřené skvosty z mezinárodních sbírek. Zastoupena jsou tak stěžejní období jeho kariéry – od křičících papežů inspirovaných Velázquezem po intimní portréty jeho milence George Dyera – vše pod hlavičkou jednotícího tématu „Člověk a zvíře“. Bestiální, násilné, syrové emoce, pod zámkem i explodující, avšak jasně čitelné z agresivních tahů štětce i zmučených výrazů Baconových objektů. Možná nejbolestnější je však skutečnost, že prostřednictvím těchto rozmanitých námětů vystupuje na povrch trýznivý stav umělcovy vlastní duše.